Ahoj, jsem Ivana.
Jak se právě teď cítíte? Vydechněte. Pořádně, z plných plic. A teď pomalu nádech. Cítíte se alespoň o trošku líp?
Vítejte v mém světě. Work-life balance neexistuje, a proto sem píšu, co se mi zachce. Co mě baví, co mě fascinuje, na čem mi záleží. Ať už je to obrovský projekt na několik let, knížka, recept nebo nový skincare produkt, všechno tu má své místo. Moje firmy, náš institut, prostě všechno, co mě napadne.
Jsou muži v krizi?
S naším thinktankem Solvo jsme zkoumali zásadní věc. No a vyplynulo nám třeba, že muži jsou podle žen v krizi, ač se tak sami necítí. A plno dalších věcí od domácích prací až po vojenskou povinnost. Věděli jste třeba, že 51 % českých mužů si myslí, že jsou muži v rozhodovacích rolích lepší než ženy?
Pracovali jsme na tom dlouho, a proto moc ocením, když si najdete chvilku a náš výzkum si projdete. Věřím, že pro vás bude inspirativní.
U českých dětí je táta až na čtvrtém místě
Budíček, tátové! Nabízelo by se říct. Jak se cítí české děti? Co chtějí a koho mají nejradši? V našem thinktanku Solvo jsme zkoumali to nejdůležitější, naše děti. A jedno zjištění za všechny? Pouze třetina dětí by se vychovávala stejně, jako to dělají jejich rodiče.
Povinné čtení! A ještě povinnější, pokud jste rodiči nebo jimi někdy chcete býti.
Co jsem řekla magazínu PročNe?
Moc milá Gabriela Marešová mě vyzpovídala. A myslím, že z toho vypadl fajn tištěný rozhovor. Budu ráda, když si ho přečtete. Mluvím tam třeba o naší vnitřní žárlivosti, samozřejmě Obědech pro děti a o tom, že je potřeba je vychovávat s ohledem na to, že jsou svobodnými bytostmi. Vychovávat je jako svobodné lidi, kteří se mohou svobodně rozhodovat o tom, koho mají rádi a koho ne.
Jak odemknout potenciál společnosti
Věřím v potenciál české společnosti. Jeho nevyužíváním přicházíme o stovky miliard korun. Proto jsem založila institut Solvo, které získává špičková data a provádí rozsáhlé průzkumy, které zaštiťuje bezkonkurenční expertízou.
Možná jste nevěděli, že 51 % českých mužů si myslí, že jsou muži v rozhodovacích rolích lepší než ženy. Anebo že u českých dětí je táta na až 4. místě. A věděli jste, že jen 50 % českých dětí chce žít v budoucnu v Česku?
Proč je Solvo moje absolutní srdcovka
Někdy si říkám, že už nechci dělat nic než Solvo. Zkoumat a snažit se pochopit myšlenky, nálady, touhy a strachy české populace. Žen. Mužů. Zkoumat dětství a vidět svět očima dětí, které v naší zemi žijí. Zažívat každý den jiskření a hloubku při diskusích s experty z našeho Poradního sboru. I ty konflikty, nebo jak říkají kolegové, „fighty“, vybojované tvrdě, ale čestně.
Do loga jsme si napsali, snad ne příliš neskromně, Špičková data a bezkonkurenční expertíza. Ale vize má být neskromná, má být velkolepá, možná velikášská. Má být největší, jaká může být? Jak to říkal Steve Jobs řediteli PepsiCo, když ho lanařil do Apple? Chcete do konce života prodávat sladkou vodu, nebo chcete změnit svět? I my chceme změnit svět. Minimálně v Česku. Vyzkoumali jsme krizi mužství. Českých mužů.
Nejpůsobivější výhled, jaký jsem kdy zažila
Pokaždé mne nadchne pohled na krajinu či město z přistávajícího letadla.
A pokud jen jeden, tak je to zimní pohled z Piz Nair na zasněžené hory kolem. A pokud je slunné ráno, stojí za to tam být brzy. Sama. Bez lidí.
Lino Schmid
CC BY-SA 4.0
Díky moc za zařazení do Vogue Leaders
Jen něco málo přes 50% žen v České republice se cítí být úspěšnými. Pro červnové vydání Vogue Leaders jsem si povídala s šéfredaktorkou Danicou Kovářovou a trochu jsem poodhalila naši rodinnou historii. Třeba o tom, jak se moje babička Růžena málem stala starostkou obce. Nebýt dědy.
Kousek ze šatníku, který mě nikdy nezradí
Bílá košile. Její jednoduchost a elegance z ní činí univerzální základ mého šatníku. Ať už jdu na důležitou pracovní schůzku nebo na neformální večeři s přáteli, bílá košile vždy poskytne ten správný základ pro jakýkoliv outfit. Dokáže být formální, když je zapotřebí, ale s džíny a teniskami se promění v perfektní casual kombinaci. Je to skvělý společník, který mi dodává sebevědomí a pohodlí, a který vždy dokáže zdůraznit mou osobnost.
Skincare rutina, na kterou nedám dopustit
Moje denní péče o pleť je rituál, který si nenechám ujít. Ráno začínám čištěním, po kterém následuje sérum s vitamínem C. Toto sérum je skvělé pro ochranu pleti před škodlivými vlivy z okolí a dodává jí zářivý vzhled. Po séru aplikují hydratační krém a nikdy nezapomenu na SPF. Ochrana před sluncem je pro mě klíčová – pomáhá chránit mou pleť před předčasným stárnutím a škodlivými UV paprsky.
Večer má péče začíná opět důkladným čištěním. Po něm následuje aplikace retinolu, který považuji za zázrak v lahvičce. Retinol pomáhá v boji proti vráskám, zlepšuje texturu pleti a podporuje obnovu buněk. Díky tomu se probouzím s hladší a jasnější pletí každý den.
A konkrétně? Tak třeba hydratační maska od Guerlainu.
Kam jezdím odpočívat?
Domů do Svatého Mořice. Je to tam samý kopec. Typická švýcarská vesnice. Od roku 2010 jsem tam doma. Jezdili jsme tam s mužem vždycky, naše společné oblíbené místo. Zapadnuti v horách.
Pro iDNES o mých dcerách, randění i české společnosti
Chlapec by měl dívku doprovodit domů, měl by za ni zaplatit, měl by jí otevřít dveře a měl by se k ní chovat galantně. Ne proto, že je to staromódní, ale aby dívka cítila jeho respekt.
Rozhovor pro iDNES je zatím jeden z mých nejsrdečnějších, nejintimnějších. No a na rozdíl od těch tištěných si ho můžete přečíst hned teď. Budu ráda.
Kde je nejlepší party?
Nejlepší party je na Mykonosu. Studená voda, furt se tam čeká, je lepší doplavat nebo dojet lodí, je to umělohmotné. Naše holky to milujou. Mladý holky to milujou.
Ale já mám nejradši naopak letní St. Tropéz. Nejazurovější voda, jak v Karibiku. Skvělé jídlo, skvělé slunce, skvělá hudba. Ale musí se tam přijet lodí, ne autem.
„Jako ženy bychom se měly trochu vrátit ke svým kořenům. Můžeme zastávat všechny pozice, které máme, ale měly bychom být také plné hřejivého tepla, pochopení a krásy vnější i vnitřní.“
Tohle jsem řekla v rozhovoru. Kdo si chce přečíst celý, tady ho máte.
Moje nejoblíbenější interiérová designérka
Kelly Wearstler. Je pro mě ztělesněním odvážného designu. Miluju její odvahu míchat vzory, struktury a materiály. Když vstoupíte do interiéru od Kelly, okamžitě cítíte energii a sílu. Její práce mě naučila, že dokonalost není v symetrii a uhlazenosti, ale v nečekaných kombinacích.
Nejvíc mě baví, jak dokáže vzít historický prvek a dát mu úplně nový, moderní rozměr. Je to rebelka s vytříbeným vkusem. Vlastním několik jejich knih a jsou pro mě nekonečným zdrojem inspirace.
V TKC Group rozumíme špičkovým interiérům
TKC Group je moje firma. Je to, překvapivě, zkratka od Tykač. Děláme to už řadu let a přijde mi, že to miluju víc a víc. A dovolím si říct, že vytváříme mistrovská díla, z nichž každé je prodchnuto naším neochvějným odhodláním k dokonalosti. Budu ráda, když se mrknete na web.
Co zrovna čtu?
Momentálně čtu knihy o ekonomice, je to celé velká legrace v porovnání s realitou. Anebo knihy o fungování mozku.
Třeba knihu Zbavte se zvyku být sami sebou od Joea Dispenzy. No a potom Uspořádání světa od Kissingera.
Tohle je pár mých oblíbených fotek z Paříže od skvělého Jiřího Turka
10 věcí, které o mně možná nevíte
Chodíme tam jako bludní Holanďani a snažíme se chytit nějaké své role. Dneska jsme už všichni schopni se obléknout sami. Tím se to dost zjednodušilo.
Snídaně dělá většinou manžel. Vejce naměkko vaří ve varné konvici, což mě vždycky nadchne a pobaví. Je prostě skvělý. Kromě vajec ještě oloupe všechno možné ovoce, udělá ovocný talíř a nutí nás to jíst.
V patnácti letech jsem pracovala tři týdny v restaurační kuchyni někde na Praze 9. Bylo to příšerné. Nejhorší na tom bylo, že jsem byla dost vyvinutá a dost štíhlá. Byl to šílený zážitek. Ale taky mi to přineslo strašně moc dýšek, protože lidi vůbec nepočítali peníze.
Na pravé.
Taylor Swift, Paříž, 2023. Fenomenální. Podává ohromné fyzické výkony, je přirozená, komunikuje v daném jazyce tam, kde je, s publikem. Snaží se. Adaptuje se na místo, kde zpívá. Je fakt výborná.
No a taky si pamatuju Olympic, když mi bylo šestnáct.
Slaný karamel, protože je hořkosladký. A evokuje mi tím život jako takový. Už jen to, jak se karamel vaří.
Barbína. Naučila jsem se díky ní šít na stroji. Z odstřižků látek jsem jí našila mnoho outfitů. Obdivovala jsem její proporce a záviděla jí její výšku.
Je roztomilá, naivní. Dívá se na svět z jiných úhlů pohledu, které mi rozšiřují obzory. Jsou citliví, empatičtí a umí dobře vystihnout podstatu problému. Jako kdyby měli to, na co jsme přicházeli léta, již vsazeno do svého mentálního programu.
„Chápeš?“
Brýle, mobil, boty, sluneční brýle, vůně Guerlain.
S kloboukem na zahradě. Přestěhuju se do Uruguaye a budu na své farmě pást krávy a hrát polo.
Sladkou tečkou na závěr
je recept na bábovku po mé babičce
4 vejce
25 dkg cukru
120 g oleje
30 dkg polohrubé mouky
1 prášek do pečiva
citrónová kůra
1/2 bal. vanilkového cukru
1/8 vlažného mléka
tuk a hrubá mouka na formu
Vyšlehat vejce s cukrem a vanilkovým cukrem do pěny. Přilít olej a krátce zašlehat. Přidat polohrubou mouku smíchanou s práškem do pečiva střídavě s vlažným mlékem, zlehka vmíchat. Nakonec přidat nastrouhanou citrónovou kůru. Formu vymazat tukem, vysypat hrubou moukou, nalít těsto a péct v předehřáté troubě na 170 °C. Péct 45 minut. Propečení zkontrolovat špejlí.
Dobrou chuť!