Ahoj, jsem Ivana.
Jak se právě teď cítíte?
Vydechněte. Pořádně, z plných plic. A teď pomalu nádech. Je vám alespoň o trošku líp? Skvělé.
Vítejte v mém světě, kde work-life balance neexistuje, a proto sem píšu, co se mi zachce. Co mě baví, co mě fascinuje, na čem mi záleží. Ať už je to obrovský projekt na několik let, knížka, recept nebo nový skincare produkt, všechno tu má své místo. Moje firmy, náš institut, prostě všechno, co mě napadne.
Náš Obývák je v Kancelářích roku
Jsme tu rok. Já tomu sice někdy ze zvyku říkám „kancl“, ale vlastně se vždycky trošku zastydím. Je to přece Obývák. Náš Obývák na Masaryčce.
Dlouho předtím obývaly moje firmy a naše neziskovky dům ve Vlastislavově ulici v Nuslích (neplést s Vladislavovou), ale toužila jsem být už v Masaryčce dlouho.
Když se mi to povedlo, tak jsem si to uvnitř zařídila podle sebe a z toho, co jsme měli. Miluju recyklaci. A upřímně mne celkem šokovala cena poroty za Kanceláře roku.
Děkuji Forbesu
Moc mě potěšilo, že si ve Forbes Česko všimli kromě mých byznysových aktivit i toho, že se o něco snažíme v institutu Solvo, a posunuli mě do první desítky Nejvlivnějších žen Česka.
Často máme v Solvu problém, jak stručně a výstižně definovat, co děláme a nad čím přemýšlíme. Tak to zkusím vyjádřit jednou větou, jako takový malý elevator pitch.
Zkoumáme, co lidé v Česku opravdu cítí a co si přejí.
Ale stejně tak někdy říkám, že hledáme hodnoty, na nichž se Češi většinově shodnou. A že chceme jejich deklaraci shrnout v Sedmi úkolech pro jakoukoliv vládu, která nám bude v Česku vládnout po říjnových volbách, protože se tu JAKO VŽDY vede boj o stranu, ale málokdo se zajímá o program, a pak je z toho uskupení „SPOLU“ bez jasného programu. Programy stran, které se sdružují, se navzájem eliminují, tudíž jsou voliči nespokojení a rozpačití.
Také často říkám, že jsme právě dobrali výzkum české generace Z a budeme ho prezentovat už v pondělí na konferenci VOGUE CS.
A každému teď říkám, že dokončujeme velký výzkum Odolnost, v jehož rámci všichni měříme svoji vlastní odolnost zcela nově pojatým testem.
Ale nejčastěji asi říkám, že dáváme dohromady své vlastní odpovědi na všechny otázky, na které se nás ptají naše děti i my sami sebe.
Tohle by se mi těžko vymýšlelo, tohle se prostě stalo
Nemohla jsem, bohužel, převzít krásnou cenu Nejvlivnější žena od Vogue CS, která si všimla našeho Solva v kategorii Společenský projekt roku, tak mi ji vyzvedly mé tři dcery, zleva Olga, Pavla a Ivana.
Trochu mě to, musím říct, dojalo je vidět. Taky jsem jim malinko záviděla tu party ve Fairmont Golden Prague.
Proč je Solvo moje absolutní srdcovka
Někdy si říkám, že už nechci dělat nic než náš think tank Solvo. Zkoumat a snažit se pochopit myšlenky, nálady, touhy a strachy české populace. Žen. Mužů. Zkoumat dětství a vidět svět očima dětí, které v naší zemi vyrůstají. Zažívat každý den jiskření a hloubku při diskusích s experty z našeho Poradního sboru. I ty konflikty, nebo jak říkají kolegové, „fighty“, vybojované tvrdě, ale čestně.
Do loga jsme si napsali, snad ne příliš neskromně, Špičková data a bezkonkurenční expertíza. Ale vize má být přece neskromná, má být velkolepá, možná velikášská. Má být největší, jaká může být. Jak to říkal Steve Jobs řediteli Pepsi, když ho lanařil do Applu? „Chcete do konce života prodávat sladkou vodu, nebo chcete změnit svět?" A my chceme změnit svět. Minimálně v Česku. Podívejte se na naše výzkumy.
Jsme Solvo. Hledáme hodnoty, které spojují společnost
Věřím v potenciál české společnosti. Jeho nevyužíváním přicházíme o stovky miliard korun. Proto jsem založila institut Solvo, které získává špičková data a provádí rozsáhlé průzkumy, které zaštiťuje bezkonkurenční expertízou.
Možná jste nevěděli, že si 51 % českých mužů myslí, že jsou v rozhodovacích rolích lepší než ženy. Anebo že u českých dětí je táta na až 4. místě. Ani, že 50 % českých dětí nechce žít v budoucnu v Česku. Zajímavé, že? Zásadní.
U českých dětí je táta až na čtvrtém místě
Tátové, budíček! Jak se cítí české děti? Co chtějí a koho mají nejradši? Vy to, kupodivu, nejste. V našem thinktanku Solvo jsme zkoumali to nejdůležitější, naše děti. A jedno zjištění za všechny? Pouze třetina dětí by se vychovávala stejně, jako to dělají jejich rodiče.
Povinné čtení! A ještě povinnější, pokud jste rodiči nebo jimi někdy chcete býti.
Jsou čeští muži v krizi?
V Solvu jsme se ptali na zásadní věc. Jsou čeští muži v krizi? Vyplynulo nám, že jsou. Podle českých žen. Sami se tak ale necítí. A natěžili jsme ve výzkumu spoustu dalších postojových věcí od domácích prací až po vojenskou povinnost.
Pracovali jsme na tom dlouho, a proto moc ocením, když si najdete chvilku a náš výzkum si projdete. Věřím, že pro vás bude inspirativní.
Jak se cítí české ženy?
„Ty ženské domácí práce jsou každodenní, ale ty mužské jsou příležitostné,“ tvrdí respondentka v diskuzní skupině a... něco na tom je.
Tohle byl náš první výzkum v Solvu a strašně moc jsme se při něm naučili. Samozřejmě nejvíc ze samotných výsledků.
Tak třeba to, že jen něco málo přes 50 % žen v České republice se cítí být úspěšnými. Podle mě máme na víc a s tímhle číslem bychom měli něco dělat. Výzkum si můžete přečíst i vy, bude nám ctí.
A Obědy pro děti znáte?
Obědy pro děti. Pomoc pro 18 tisíc dětí. To jsou Women for Women. Už od roku 2012. Náš největší a nejdůležitější projekt. Možná jste o nás četli, byli jsme snad všude.
Mnohem důležitější jsou pro mě ale ty jednotlivé příběhy dětí a rodin, kterým jsme mohli pomoci. Ať už tím obědem, bydlením nebo třeba právní radou. Prosím, pokud znáte někoho, kdo by mohl naši pomoci využít, odkažte ho na Women for Women.
Otvíráme Family Hub, nové centrum rodinné terapie v Praze
Máte pocit, že už si doma tak nerozumíte? Hádáte se? Rozcházíte se? Dítě s vámi přestalo mluvit? Na chvíli se zastavte. Srovnejte si emoce, myšlenky a slova. Protože rodina je základ všeho. Tedy aspoň podle mě.
Proto jsme založili náš Family Hub, který poskytuje rodinné a individuální terapie vedené špičkovými experty.
Amicara, náš oblíbený pomocník
Napsali o nás ve Forbesu, E15 i ve Vogue. A jsem na náš tým moc hrdá. Ne vždycky má člověk možnost jít osobně na terapii. Proto si můžete stáhnout aplikaci Amicara, kterou průběžně vyvíjeme ve spolupráci s odborníky na duševní zdraví.
Osobně jsem hrdým testerem a uživatelem, a tak budu ráda, když si ji vyzkoušíte taky.
V TKC Group rozumíme špičkovým interiérům
TKC Group je naše firma. Název je překvapivě zkratka od Tykač. Propojuji tady své zkušenosti z realitního byznysu s moderní architekturou a vizí funkčních městských prostorů. Dovolím si říct, že vytváříme mistrovská díla, z nichž každé je prodchnuto naším neochvějným odhodláním k dokonalosti. O perfektní produkt se snažíme už řadu let a přijde mi, že to miluju pořád víc a víc.
Oblík, naše oáza klidu
Je tu krásně. Zchátralý statek jsme přestavěli a vznikl úchvatný resort, na který jsme vážně pyšní. O longevity slyšel v posledním roce už snad každý a právě s tímhle přístupem děláme i Oblík. Špičkové procedury, wellness, spa a k tomu prémiová gastronomie z místních surovin.
Ale dost řečí. Nejvíc mě samozřejmě potěšíte (a sami se přesvědčíte), když se k nám podíváte.
Moje nejoblíbenější interiérová designérka
Kelly Wearstler. Protože mi mluví z duše. Když jsem neměla příliš mnoho peněz, tak jsem vždy míchala drahé věci se starými ze starožitnictví i blešího trhu. Když vstoupíte do interiéru od Kelly, okamžitě cítíte energii a sílu. Naprosto s ní souhlasím, že dokonalost není v symetrii a uhlazenosti, ale v nečekaných kombinacích.
I mě baví vzít historický prvek a dát mu úplně nový, moderní rozměr. Kelly je pro mě rebelkou s vytříbeným vkusem. Vlastním několik jejích knih a jsou pro mě zdrojem inspirace a potvrzením mých záměrů.
Co jsem řekla magazínu PročNe?
Moc milá Gabriela Marešová mě vyzpovídala. A myslím, že z toho vypadl fajn rozhovor. Budu ráda, když si ho přečtete. Mluvím tam třeba o naší vnitřní žárlivosti, samozřejmě Obědech pro děti a o tom, že je potřeba děti vychovávat s ohledem na to, že jsou svobodnými bytostmi. Jako svobodné lidi, kteří se mohou svobodně rozhodovat o tom, koho mají rádi a koho ne.
Díky moc za zařazení do Vogue Leaders
Jen něco málo přes 50% žen v České republice se cítí být úspěšnými. To už víme. Tak teď, co s tím? Pro Vogue Leaders jsem si povídala s šéfredaktorkou Danicou Kovářovou a trochu jsem poodhalila naši rodinnou historii. Třeba o tom, jak se moje babička Růžena málem stala starostkou obce. Děda jí to zarazil. Celý příběh v rozhovoru.
Pro iDNES o mých dcerách, randění i české společnosti
Podle mne by měl chlapec dívku doprovodit domů, měl by za ni zaplatit, měl by jí otevřít dveře a chovat se k ní galantně. Ne proto, že je to staromódní, ale aby dívka cítila jeho respekt.
Rozhovor pro iDNES je zatím jeden z mých nejsrdečnějších, nejintimnějších. Můžete přečíst hned teď. Budu ráda.
Nejpůsobivější výhled, jaký jsem kdy zažila
Pokaždé mne nadchne pohled na krajinu či město z přistávajícího letadla.
A pokud jen jeden, tak je to zimní pohled z Piz Nair na zasněžené hory kolem a na Svatý Mořic. Pokud je slunné ráno, stojí za to tam být brzy. Sama. Bez lidí.
Lino Schmid
CC BY-SA 4.0
Kdo jsem vlastně já? Co mě definuje? Moje „nej“
Bílá košile. Její jednoduchost a elegance z ní činí univerzální základ mého šatníku. Ať už jdu na důležitou pracovní schůzku nebo na neformální večeři s přáteli, bílá košile vždy poskytne ten správný základ pro jakýkoliv outfit. Dokáže být formální, když je zapotřebí, ale s džíny a teniskami se promění v perfektní casual kombinaci. Je to skvělý společník, který mi dodává sebevědomí a pohodlí, a který vždy dokáže zdůraznit mou osobnost.
Skincare rutina, na kterou nedám dopustit
Jsem chaotik, ale některé věci dělám vždy. Prostě vždy. I po party se odlíčím. A dám si ten krém od Guerlainu.
Kam jezdím odpočívat?
Do Svatého Mořice. Domů. Je to tu samý kopec a od roku 2010 jsem tady doma. Jezdili jsme sem s mužem vždycky, je to naše společné oblíbené místo. Klid a mír.
Kde je nejlepší party?
Nejlepší party? Jasně, že na Mykonosu. Studená voda, neustálé čekání na něco, celé je to umělohmotné... a naše holky to milují. Snad všechny mladé holky to milují.
Ale já mám nejradši naopak letní Porquerolles. Jsou to ostrůvky nedaleko Toulon v jižní Francii. Ocitnete se ve filmu Piráti z Karibiku. Skvělé jídlo, skvělé slunce, skvělá hudba. Ale musíte tam přijet lodí, nikoliv autem.
„Jako ženy bychom se měly trochu vrátit ke svým kořenům. Můžeme zastávat všechny pozice, které máme, ale měly bychom být také plné hřejivého tepla, pochopení a krásy vnější i vnitřní.“
Tohle jsem řekla v rozhovoru. Kdo si chce přečíst celý, tady ho máte.
Co zrovna čtu?
Momentálně čtu knihy o ekonomice, je to celé velká legrace v porovnání s realitou. Anebo knihy o fungování mozku.
Třeba knihu Zbavte se zvyku být sami sebou od Joea Dispenzy. No a potom Uspořádání světa od Kissingera.
Tohle je pár mých oblíbených fotek z Paříže, mého nejoblíbenějšího místa na světě, od skvělého Jiřího Turka. A pak mám ráda i Melbourne a Buenos Aires.
10 věcí, které o mně možná nevíte
Po ránu chodíme doma jako bludní Holanďani a snažíme se chytit nějaké své role. Dneska jsme už všichni schopni se obléknout sami. Tím se to dost zjednodušilo.
Snídaně dělá většinou manžel. Vejce naměkko vaří ve varné konvici, což mě vždycky nadchne a pobaví. Je prostě skvělý. Kromě vajec ještě oloupe všechno možné ovoce, udělá ovocný talíř a nutí nás to jíst.
V patnácti letech jsem pracovala tři týdny v restaurační kuchyni někde na Praze 9. Bylo to příšerné, ale taky mi to přineslo strašně moc dýšek, protože lidi vůbec nepočítali peníze.
Na pravé.
Taylor Swift, Paříž, 2023. Fenomenální. Podává ohromné fyzické výkony, je přirozená, komunikuje v daném jazyce tam, kde je, s publikem. Snaží se. Adaptuje se na místo, kde zpívá. Je fakt výborná.
No a taky si pamatuju Olympic, když mi bylo šestnáct.
Slaný karamel, protože je hořkosladký. A evokuje mi tím život jako takový. Už jen to, jak se karamel vaří.
Barbína. Naučila jsem se díky ní šít na stroji. Z odstřižků látek jsem jí našila mnoho outfitů. Obdivovala jsem její proporce a záviděla jí její výšku.
Je roztomilá, naivní. Dívá se na svět z jiných úhlů pohledu, které mi rozšiřují obzory. Jsou citliví, empatičtí a umí dobře vystihnout podstatu problému. Jako kdyby měli to, na co jsme přicházeli léta, již vsazeno do svého mentálního programu.
„Chápeš?“
Brýle, mobil, boty, sluneční brýle, vůně Guerlain.
S kloboukem na zahradě. Přestěhuju se do Uruguaye a budu na své farmě pást býky a hrát polo.
Kachna s knedlíky se zelím. To můžu jíst kdykoliv. Klidně čtyři dny za sebou, nikdy se mi to nepřejí. Připomíná mi to dětství. Maminku, babičku.
Trhání rybízu na brigádě. Tři týdny. Koupila jsem si pak magneťák za 2400 Kčs. Poslouchala jsem AC/DC. Nebo Drupiho, toho jsem milovala.
Sladkou tečkou na závěr
je recept na amoniové řezy po mé babičce
30 dkg hladké mouky
50 dkg másla
50 dkg cukru moučky
1 vejce
2 lžičky amonia
5 lžic mléka (i více, dle potřeby)
Na krém:
0,5 l mléka
12 dkg cukru moučky
1 žloutek
6 dkg hrubé mouky
20 dkg másla
Na polevu:
1 bílek
1 lžíce teplé vody
cukr moučka dle potřeby
rybízová marmeláda
Těsto rozdělíme na dva díly. Rozválíme na dva plechy (25 x 35 cm) a upečeme.
Krém: Z mléka a mouky uvaříme kaši, do vychladlé kaše zašleháme máslo, cukr a žloutek, podle chuti rum.
První placku potřeme marmeládou a potom krémem, přiklopíme druhou plackou, uděláme si polevu a potřeme polevou hotové řezy. Necháme v ledničce rozležet minimálně den až dva.
Dobrou chuť!